Nominace

Kateřina Císařová hraje v Tolstého a Petrasově Vzkříšení sociálně vyloučenou, za vraždu souzenou prostitutku Káťu. Stává se obětí cynických elit i okolností prorůstání světské s církevní mocí.

Vynikající inscenace dvou výborných herců v originálním projektu, v němž svou rolí  – známého žijícího francouzského spisovatele, esejisty a provokatéra Michela Houellebecqa – dominuje Miloslav König. Vytváří intelektuálně i emocionálně složitou postavu s lehkostí, mimořádným kontaktem s publikem, dokáže nevídaným způsobem přetvořit náročný literární text do dramatického a srozumitelného sdělení.

Osud tomu chtěl, že když se Lída Engelová v roce 1963 přihlásila na DAMU ke studiu režie, byla přijata na herectví do ročníku velké české herečky Vlasty Fabianové. Už během studia spolupracovala s Divadlem Na zábradlí jako asistentka režiséra Jana Grossmana a hrála tam i několik rolí. Po absolutoriu DAMU se stala asistentkou režie v pražském Národním divadle.

Výkony slovenské sopranistky Soni Godarské jsou spjaté zejména s operními soubory v Liberci, Ostravě a v Českých Budějovicích. Už v roce 2022 zaujala v Ostravě jako Manon v nastudování opery Julese Masseneta a byla do této titulní role obsazena i po přenesení inscenace a novém nastudování v Plzni.

Peter Berger svým tenorem typově přesně na pomezí lyrického a dramatického oboru svrchovaně vystihl, že v inscenační koncepci Davida Pounteyho Dalibor rozhodně není jednoznačná postava: Stoupenci v čele s Jitkou a Vítkem Dalibora adorují jako bojovníka za svobodu proti bezpráví.

Lásku k divadlu, poezii a zpěvu získal Alfred Strejček už během středoškolských let. Po maturitě doslova utekl  na rok k divadlu do Olomouce. Pak začal studovat herectví na brněnské JAMU ve třídě doc. Rudolfa Krátkého a prof. Jarmily Lázničkové. Mezi jeho spolužáky patřili např. Jana Andresíková, František Derfler nebo Ladislav Županič. 

Už v průběhu studií na Janáčkově konzervatoři v rodné Ostravě hostovala Kamila Janovičová v Komorní scéně Aréna a ve Slezském divadle v Opavě – tam jako Luisa v Schillerových Úkladech a lásce.

Klára Jelínková má za sebou bohatou uměleckou kariéru, v níž byly právě výrazově bohaté a dramatické role její doménou. Tuto zkušenost promítá do sugestivního pojetí psychicky labilní Blanche.

Patrik Holeček je osvědčenou oporou baletního souboru Národního divadla, kde na vysoké úrovni interpretuje role typu danseur noble, ale i kreace současného repertoáru. Jako Franz v pantomimických dialozích s milou Swanildou ukazuje svůj smysl pro humor. Jejich milenecké šarvátky jsou naprosto přirozené, čitelné a zábavné.

Martina Hajdyla Lacová zaujala porotu časově omezeným působivým projektem Bodies in Progress, v němž mapuje proměny svého těla po mentální i fyzické stránce v období mezi 23. a 38. týdnem těhotenství. V malých divadlech a klubech nebo pod širým nebem vede veřejný dialog s pomalu rostoucí lidskou bytostí uvnitř sebe sama.

Vražedkyni Velmu Kelly ztvárnila Markéta Schimmerová Procházková naprosto jedinečným způsobem, který zůstává dlouho v paměti. Její vytrvalý odhodlaný boj o přední místo v hledáčku bulvárních médií má potměšilé i nebezpečné kouzlo.

Lukáš Vlček bývá obsazován do širokého spektra velmi rozdílných rolí, ale Billy Flynn je postavou, která je mu takřka šitá na míru. Jako švihácký a sebestředný právník dokáže elegantně ovlivňovat veřejné mínění, dokonale ovládá média ve vlastní prospěch a svou pravdu umí vnutit i zarytému nepříteli nebo vězenkyni, která ho chce hodit přes palubu.

V inscenaci Postradatelní jde o nejčistší ukázku divadelního stylu souboru Buchty a loutky za poslední dobu se všemi charakteristickými a osobitými stylotvornými prvky – od použití loutek z rodinného divadla, přes hračky i vstupy animátorů.

Josef Kotěšovský s charakteristickou přezdívkou „Kotě“ je vynikajícím mimem a tanečníkem. Téměř celou svou divadelní kariéru strávil v Laterně magice.

Jan Číhal (3. 3. 1944 – 22. 8. 2024), ředitel, dramaturg, režisér, herec a především zakladatel Bílého divadla v Ostravě, byl umělcem, který se na celý život upsal nezávislému a avantgardnímu divadlu. V mládí se seznámil s básníkem Janem Novákem a na Zelném trhu připravili společnou performanci.

Štěpánka Ranošová je žijící legendou nejen ostravských scén, ale celého českého a moravského divadla (a asi by se slušelo dodat „také slezského“). Už rodem je paní Ranošová Ostravačka – narodila se v Mariánských Horách. U dam není slušné prozrazovat věk, a tak jen naznačme, že v době jejího narození bylo Československé republice teprve osm let.

Viktor Preiss se chtěl původně stát novinářem, nakonec však vystudoval herectví na pražské DAMU a absolvoval v roce 1969 rolí Franciho v Langerově Periferii v režii Jana Kačera. Byl angažován do Městských divadel pražských, kde hned po svém nástupu začal dostávat závažné úkoly.

Helena Vondráčková je se zábavně-hudebním divadlem velmi úzce spjata celou svou kariérou, byť počet jejích muzikálových rolí není vysoký. Po vítězství v soutěži Hledáme nové zpěváky na jaře 1964 a několika televizních písničkách získala osmnáctiletá zpěvačka angažmá v Divadle Rokoko.

Zpěv studovala nejprve soukromě u Jitky Švábové. Po absolvování gymnázia v Ústí nad Labem vystudovala Akademii múzických umění v Praze, kde byla žačkou Marie Budíkové. Od roku 1966 byla sólistkou Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde ztvárnila například titulní roli ve vzácně uváděné opeře Giuseppa Verdiho Luisa Millerová a také řadu dalších rolí převážně lyricko-koloraturního oboru.